Dějiny aneb Čágo belo šílenci

Díky, Animoligno. :-)

Jé, to je krásné! 

Děkuji moc, J.Rose.

Naprosto boží! Nostalgie zpracovaná nápaditým způsobem. Veršovaný průvodce po do dobách, ne, až tak dávných. Možná tomu pomáhá i rok mého narození, ale na tom ve výsledku nesejde. Básním vlastně nerozumím, ale tohle jsem doslova zhltl. 

Děkuji za čtení, Janiseh. Jsem rád, že si tahle básnička najde i po letech své čtenáře.

Díky za milou návštěvu, Safiáne.

Nevím, jak mi tato báseň mohl uniknout. Je výtečná.

Tanalarinova91, děkuju moc. :)

Děkuji moc za návštěvu, Lili.

...tip a růže.

Silné momenty. ( napsal jsi mi ) Hluboké. 

@)--}--------

Děkuju moc, Radovane!

ufff! síla!

Děkuji, Philogyny.

Krásné verše.

Tož děkuji moc, geminy.

Sme stejný ročník, plus mínus, koukám. Díky za vzpomínky a dávám TIP.

(( PS: mimochodem, takto jsem se k Dějinám, někdy již asi v 90. letech, postavil já :): O tom, jak se píší dějiny ))

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=534885

Dívám se, že jsem včera nějak nedoklikl.. :)

Jinak; - do mysli bratříčka našeho největšího, jednoho z osmi, J.K. při jeho meditaci v zahradě Getsemanské, se údajně dostal i snad nejznámější čtenář v celkové paměti lidstva, tzv. Akáše, Rudolf Steiner (1961 -1925) ((podrobnosti ovšem neprozradil, pokud vím))

Zeanddrichu, děkuji za návštěvu.

Za tu část prvou Ti dávám tip

((PS: Jidáš měl (velice pravděpodobně) své úkoly, do kerých asi zrovna moc nevidíme..  :) ))

Děkuji za návštěvu, Evženie.

Velmi nevšední pojetí.

Goro, děkuji za vytrvalou přízeň. Próze bych se chtěl věnovat více, ale asi na ni nemám dostatek trpělivosti. Zajímavé je, že v úplných počátcích (ještě na gymnáziu) mi próza šla lépe než poezie. V Jabkenicích bych možná dnes něco málo změnil.

Zajíci, souvislost s Titanicem tu skutečně máš, při délce básní a mnoha námětech v nich jsem si hned nevšimla...

S prózou to také zkoušej, tvůj příběh o kamarádovi se mi hodně líbil, mám za to, že lavíruješ někde mezi... , pokaždé něčím překvapíš :-), třeba tvé Jabkenice byly pro mne objevné.

Děkuji, Zboro.

Za málo, Jirko, Zajíce taky sleduju, přijde mi mile kontroverzní...

Honzo, děkuji, ten Zajíc si to zaslouží, má různé básně, často se netrefí, ale když ho něco opravdu štve, umí to pojmenovat. 

Dávám výběr za a2a2a ... a vlastně asi i za sebe.

Danny, děkuji.

vk, děkuji za čtení a výběr.

pěkné biblické obrazy.

 pravěká moucha v jantaru

Trojorte, děkuji.

Goro, také bych si uměl představit formu prozaické miniatury. Odjezd parníku snů v závěru je odkaz na samý začátek básně, cílem je vytvoření jakéhosi rámce. Děkuji. 

a2a2a, pokusím se obhájit: sloka začínající veršem "v životě každého člověka" se vztahuje ještě k předcházející části. Je to vlastně pokračování onoho "oznámení" obecního ponocného. Měl jsem ale patrně použít uvozovky nebo kurzívu, aby to bylo jasnější. Ta část byla původně uvozena slovy "což vlastně mělo znamenat, že." Závěr je podle mě také na místě, první verš odkazuje na tu Gellnerovu báseň o přetékajícím poháru-srdci. Má to znamenat asi tolik, že moje "srdce" je tady pro kohokoliv, kdo o ně projeví sebemenší zájem. Ten poslední verš asi není třeba nijak vysvětlovat, i když ten odkaz na Descartese může působit jako plané mudrování, stejně tak by tam mohlo stát: "cítím, tedy jsem," což je v každém případě sporné tvrzení. Je tam však také odkaz na evangelium, kde tuším u Marka Ježíš na kříži pronese zcela jednoduchý výrok: "žízním", který lze samozřejmě vykládat různě. Podstatná je však také osobní rovina, tvořící protiklad a doplněk předchozího verše. Poslední dva verše považuji za důležitou součást svého textu. Aby druhá část textu nepůsobila příliš velikášsky, je pojmenována, tak jak je pojmenována. Snažil jsem se i o práci s kýčem, proto ten Titanic. Jinak děkuji moc za čtení.

Požadovaný záznam nenalezen, také tobě děkuji za čtení.

Elína m., děkuji.

Všem ostatním čtenářům také děkuji za návštěvu.

Mně se to moc líbí. Jako by to tvoje ruka psala tak nějak sama od sebe.

První sloka je fajn.

Jako celek... mi tam toho spousta vadí, ale připadá mi, že v tom všem je nějaká fascinace, upřímné zaujetí... Něco v tom je. To je asi to hlavní.

Rozhodně hezké verše a dal bych jako redaktor výběr, třebaže bych určitě vypustil třetí sloku, začínající ...v životě každéh člověka... a pak úplně poslední dvojverší. Tyto dvě části mají zřetelný tvar úvahy a zbytečného mudrování. Vypíchl bych však verš ...Hirošima není Nagano... Ale znovu podotýkám, pro mne krásné verše.

Filipe, tvůj rukopis je dobře rozpoznatelný, což beru jako plus. V případě této básně bych si uměla představit formu miniatury prozaické, alespoň v první části. Druhá je duchovněji zaměřená, nejvíc se mi z ní líbí ta prostřední o mouše v jantaru, to je hezké... odjezd parníku snů mi do poslední moc nesedne... ale z tvých básní pokaždé cítím opravdovost, také zajímavé prolínání osobní roviny s historií či náboženstvím... tip.

...jsi...